Moje panička

Moje panička se jmenuje Monika. Pejska si moc dlouho přála a když už si byla jistá, že si ho ze svého studentského rozpočtu může dovolit, tak jí nic nebránilo si ho opravdu pořídit. Rozpočet ovšem nebyl nijak závratný a tak přišla Brandy, zlatý kokršpaněl bez PP. Tehdy vůbec nepřemýšlela nad tím, že by z Bran mohlo vyrůst úplně něco jiného než to, co mělo, a dědičné nemoci?!?, o těch taky nic nevěděla...prostě chtěla pejska, tak si ho pořídila tou nesnazší cestou. Bran si vypiplala a za dva roky začala přemýšlet o kamarádce. Mezitím nastoupila po škole do práce, do mateřské školky jako učitelka. Rozpočet se vylepšil, vědomosti ohledně psů byly také větší, a tak začalo pátrání po vhodné chovatelské stanici. To trvalo asi půl roku, nakonec si vybrala (bohužel asi špatně). Po dalším půl roce se štěňátka narodila, ale domluva s paní chovatelkou nebyla snadná a z vysněné černé holčičky nic nebylo. Vypadalo to, že prázdniny 2010 si budou užívat zase jen ve dvou. Nakonec se ale vše v dobré obrátilo a kamarádka Lucie jim poradila, kde si sen vyplnit - na Slovensku v chovatelské stanici zo Zámockého parku (www.zozamockehoparku.sk). Tak jsem přišla já, Kaya.

No a jaká moje panička je? Je hodná a snaží se mě toho hodně naučit. Ale je taky přísná a není radno ji neposlouchat nebo zlobit, protože všechno v životě má svoje následky =). Nejdůležitější je, že mi dá najíst a miluje mě....stejně jako já ji. Moc ráda se s ní mazlím a hraju si s ní a taky si ji hlídám....co kdyby mi jí chtěl nějaký jiný pes ukradnout!!