A co dál?!?

 Ahoj všichni,

asi bych měla napsat něco nového...jak to u nás a s námi pokračuje...tak do toho.

S novou rodinkou jsem už velmi dobře seznámená a řekla bych, že jsem tu doma. Nejradši mám Brandy a paničku, ale i ostatní členové nejsou k zahození - vždycky mě pohladí, když přijdu, a všechno mi dovolí. 

Brandy je teď nějaká divná, nechce si se mnou skoro hrát, pořád na mě mručí a vrčí, utíká přede mnou...zkrátka nemá na mě náladu, prý hárá (to já teda ještě nevím o co jde, ale třeba to časem pochopím).

Panička a já, to je kapitola sama pro sebe. Je hodná, taky mi toho spoustu dovolí, ale i spoustu zakáže - a to se mi teda vůbec nelíbí!! Asi nejvíc se jí nelíbí, že slupnu všechno, co se alespoň trošku slupnout dá (kameny, klacky, šišky, kdejaké smetí, papíry, hlínu, atd.), když zjistí, že něco takového provádím, tak mi to chce sebrat. Já už ale přišla na to, jak jí v tom zabránit. Dřív mě dohonila, ale já jsem rychlejší a rychlejší a utíkám, chachááá!! Jinak jsem celkem hodné a učenlivé štěňátko...jen trošku tvrdohlavé, no....

Taky mám nepříjemnou novinku. Začala mě nechávat samotnou doma!! Nechápu, kam každé ráno chodí?!? S sebou si nevezme ani mě ani Brandy! Bran to bere docela v pohodě, ale mě to docela vadí. Nepomáhá ani když brečím za dveřmi a prosím, aby mě vzala taky. Když tu není, tak za mnou občas přijde strýček Tomáš. Vyvenčí mě (pokud se "nevyvenčím" sama, pak musí spíš uklidit ;), nakrmí, pohraje si, ale pak mě tam zas zavře =(. Pro úplné vysvobození musím počkat na paničku. Zatím si čas krátím "zpíváním", občas to odnese nějaký ten plyšák a nebo mě baví škrábat dveře a zeď. Snad si to panička po úpravě bytu rozmyslí a buď zůstane doma, nebo pojedu taky!

Jinak jsem taky byla na návštěvě u pana veterináře. Byla tam i Brandy (má nějaké potíže se zadnicí). Ona se teda bála mnohem dříve než já, ale to jen proto, že já jsem nevěděla, co tam budeme dělat a kdo je ten pán v bílém plášti. Brandy se snažila podhrabat pod dveřmi ordinace, ale panička jí v tom úspěšně bránila. Já jsem nejdřív "vyšetřovací pult" vyhodnotila jako postel, ale když jsem viděla injekci, jala jsem se zdrhat. Doktorovi se mě podařilo naočkovat až napotřetí a nedivila bych se, kdyby ohluchl z toho, jak jsem řvala. Už tam nikdy jet nechci, děsné místo.

Jinak se tu mám fakt dobře ;).

Zatím se mějte, Kaya.